Cíl studie:
Cílem této retrospektivní studie je zjistit dlouhodobou spolehlivost síňové stimulace ve větším souboru 200 nemocných se zachovalým AV převodem.
Soubor a metodika:
Soubor představuje 200 pacientů se zachovalým A-V převodem (Wenckebachův bod 110-140/min) indikovaných k trvalé síňové kardiostimulaci pro bradykardickou formu sick sinus syndromu (chronotropní inkompetence,významné SA blokády či sinusovou/junkční bradykardie bez anamnesy fibrilace síní) k. Průměrná doba sledování 10 let. Pravidelné kontroly přístroje + klinické kontroly byly provedeny 2x do roka. Při kontrolách zaznamenány stimulační prahy, Wenckebachův bod a stav baterie.
Výsledky:
Ze souboru 200 pacientů bylo jen 8 pacientů indikováno k upgradu na DDD stimulaci. Nejčastější indikace k upgradu bylo zhoršení AV převodu.
U 2 pacientů během follow-up byl režim přeprogramován na VVI pro rozvoj chronické fibrilace síní. U ostatních pacientů byla po celou dobu sledování plně funkční síňová stimulace.
Závěr:
AAI stimulace je dlouhodobě spolehlivým stimulačním režimem u nemocných s SA blokádami a/nebo se sinusovou či junkční bradykardií se zachovalým A-V převodem a bez anamnesy fibrilace síní.
Implantace jednodutinového přístroje zkrátí implantační proceduru a též i vystavení RTG zátěži. Zavádění jen jedné elektrody místo dvou s jednodutinovým přístrojem má nezanedbatelný ekonomický dopad.
Hlavní výhodou síňové stimulace oproti dvoudutinové je to, že zcela eliminuje nevýhodnou stimulaci pravé komory a odpadá možnost vzniku trikuspidální regurgitace komorovou elektrodou.
Na závěr autoři prezentují kazuistiky 2 pacientů s nejdelší AAI stimulací a nekratší AAI stimulací, než byl nutný upgrade na DDD režim.