PERIFERNÍ TUHOST CÉVNÍ STĚNY U SEKUNDÁRNÍ HYPERTENZE, PRIMÁRNÍHO HYPERALDOSTERONISMU | XIX. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Cíl: Tuhost (rigidita) cévní stěny, vyjádřená centrální (aortální) rychlostí šíření pulzní vlny (PWV) představuje nezávislý kardiovaskulární rizikový faktor. Změny periferního krevního řečiště se zvyšujícím se kardiovaskulárním rizikem jsou diskutovány. Cílem naší práce bylo zhodnotit efekt nadprodukce aldosteronu na periferní tuhost cévní stěny, vyjádřenou femoro-kotníkovou PWV u pacientů s primárním hyperaldosteronismem (PA) proti pacientům s esenciální hypertenzí, kde jsme již dříve prokázali významně vyšší karotido-femorální PWV.

Soubor a metodika: Bylo vyšetřeno 37 pacientů s PA a 42 pacientů s esenciální hypertenzí. Pacienti v jednotlivých skupinách byli srovnatelní věkem, krevním tlakem, BMI, lipidovým spektrem, glykémií. PWV byla měřena pomocí aplanačního tonometra přístroje Sphygmocor.

Výsledky: Při statisticky nevýznamném rozdílu v krevním tlaku (154/91 mmHg vs. 150/88 mmHg, p>0,05) jsme u pacientů s PA prokázali signifikantně vyšší rychlost šíření pulzní vlny centrální (8,78 vs. 7,96 m/s, p=0,021) i periferní (11,47 vs. 10,46 m/s, p=0,004). Hladiny aldosteronu se zdají být nejvýznamnějším prediktorem periferní PWV.

Závěr: Naše data naznačují, že nadprodukce aldosteronu u pacientů s primárním hyperaldosteronismem nevede pouze k preferenčnímu postižení centrálního krevního řečiště, ale zvyšuje se i periferní PWV. Zdá se tak, že fibroproliferativní působení zvýšených koncentrací aldosteronu u PA vede k postižení nejen elastických, ale i muskulárních tepen s jejich zvýšenou rigiditou.

PERIFERNÍ TUHOST CÉVNÍ STĚNY U SEKUNDÁRNÍ HYPERTENZE, PRIMÁRNÍHO HYPERALDOSTERONISMU Tématický okruh: Hypertenze
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 225


Rosa J.¹, Petrák O.¹, Štrauch B.¹, Šomlóová Z.¹, Indra T.¹, Holaj R.¹, Zelinka T.¹, Widimský jr. J.¹ ¹ III.Interní klinika, VFN, Praha
Cíl: Tuhost (rigidita) cévní stěny, vyjádřená centrální (aortální) rychlostí šíření pulzní vlny (PWV) představuje nezávislý kardiovaskulární rizikový faktor. Změny periferního krevního řečiště se zvyšujícím se kardiovaskulárním rizikem jsou diskutovány. Cílem naší práce bylo zhodnotit efekt nadprodukce aldosteronu na periferní tuhost cévní stěny, vyjádřenou femoro-kotníkovou PWV u pacientů s primárním hyperaldosteronismem (PA) proti pacientům s esenciální hypertenzí, kde jsme již dříve prokázali významně vyšší karotido-femorální PWV. Soubor a metodika: Bylo vyšetřeno 37 pacientů s PA a 42 pacientů s esenciální hypertenzí. Pacienti v jednotlivých skupinách byli srovnatelní věkem, krevním tlakem, BMI, lipidovým spektrem, glykémií. PWV byla měřena pomocí aplanačního tonometra přístroje Sphygmocor. Výsledky: Při statisticky nevýznamném rozdílu v krevním tlaku (154/91 mmHg vs. 150/88 mmHg, p>0,05) jsme u pacientů s PA prokázali signifikantně vyšší rychlost šíření pulzní vlny centrální (8,78 vs. 7,96 m/s, p=0,021) i periferní (11,47 vs. 10,46 m/s, p=0,004). Hladiny aldosteronu se zdají být nejvýznamnějším prediktorem periferní PWV. Závěr: Naše data naznačují, že nadprodukce aldosteronu u pacientů s primárním hyperaldosteronismem nevede pouze k preferenčnímu postižení centrálního krevního řečiště, ale zvyšuje se i periferní PWV. Zdá se tak, že fibroproliferativní působení zvýšených koncentrací aldosteronu u PA vede k postižení nejen elastických, ale i muskulárních tepen s jejich zvýšenou rigiditou.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA