Cíl: Tuhost (rigidita) cévní stěny,
vyjádřená centrální (aortální) rychlostí šíření pulzní vlny (PWV) představuje
nezávislý kardiovaskulární rizikový faktor. Změny periferního krevního řečiště se
zvyšujícím se kardiovaskulárním rizikem jsou diskutovány. Cílem naší práce bylo
zhodnotit efekt nadprodukce aldosteronu na periferní tuhost cévní stěny,
vyjádřenou femoro-kotníkovou PWV u pacientů s primárním
hyperaldosteronismem (PA) proti pacientům s esenciální hypertenzí, kde
jsme již dříve prokázali významně vyšší karotido-femorální
PWV.
Soubor
a metodika: Bylo
vyšetřeno 37 pacientů s PA a 42
pacientů s esenciální hypertenzí. Pacienti v jednotlivých skupinách
byli srovnatelní věkem, krevním tlakem, BMI, lipidovým spektrem, glykémií. PWV
byla měřena pomocí aplanačního tonometra přístroje Sphygmocor.
Výsledky: Při statisticky nevýznamném
rozdílu v krevním tlaku (154/91 mmHg vs. 150/88 mmHg, p>0,05) jsme u
pacientů s PA prokázali signifikantně
vyšší rychlost šíření pulzní vlny centrální (8,78 vs. 7,96 m/s, p=0,021) i
periferní (11,47 vs. 10,46 m/s, p=0,004). Hladiny aldosteronu se zdají být
nejvýznamnějším prediktorem periferní PWV.
Závěr: Naše data naznačují, že
nadprodukce aldosteronu u pacientů s primárním hyperaldosteronismem nevede
pouze k preferenčnímu postižení centrálního krevního
řečiště, ale zvyšuje se i periferní PWV. Zdá se
tak, že fibroproliferativní působení
zvýšených koncentrací aldosteronu u PA vede k postižení nejen
elastických, ale i muskulárních tepen
s jejich zvýšenou rigiditou.