PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Příčinami úmrtí u pacientů s implantabilním kardioverterem defibrilátorem (ICD) jsou podle literatury ve 28% případů náhlá srdeční smrt, ve 49% smrt  z kardiální etiologie avšak ne náhlá a ve 22% je úmrtí způsobeno nekardiální příčinou.  Při podrobnější analýze záznamů arytmií ve skupině pacientů s náhlou srdeční smrtí a implantovaným ICD bylo zjištěno, že 29% pacientů má postšokovou elektromechanickou disociaci, 25% má maligní arytmie rezistentní na terapii, 16% primární elektromechanickou disociaci a 7% incesantní komorové tachykardie (KT).
Uvádíme kasuistiku pacienta s ICD implantovaným pro rychlé monomorfní KT, které byly v průběhu sledování opakovaně správně detekovány a léčeny. Nemocný zemřel náhlou srdeční smrtí. Post mortem byla zjištěna čerstvá nekróza myokardu odpovídající prodělanému IM. V paměti ICD incesantní  komorová tachykardie o frekvenci 160/min. Arytmie byla mylně přístrojem považovány za supraventrikulární,  neboť frekvenčně oscilovala těsně okolo detekční hranice ICD pro komorovou tachykardii a byla opakovaně protrahovaně posuzována přístrojem bez léčby.  Po 32 hodinách arytmických epizod zemřel nemocný na terminální fibrilaci komor refrakterní k opakovaným ICD terapiím.
Závěr:  Progrese ICHS vede ke změnám arytmogenního substrátu a k vzniku nových forem reentry. Paradoxně zpomalení KT našeho pacienta vedlo k nezdetekování  arytmie a terminálnímu vyčerpání srdečního svalu.
Výzkum je podporován grantem 1A/8598 - 3