Úvod: V současné době je zřejmé, že kromě klinických, angiografických a periprocedurálních faktorů je výskyt restenózy ve stentu ovlivněn i genetickými faktory. V řadě prací je zkoumána asociace restenózy s polymorfizmy v genech regulujících procesy zánětu, trombogeneze a proliferace. Nukleární receptory PPAR-α, PPAR-γ a RXR hrají klíčovou roli v metabolizmu glukózy, lipidů, homeostáze a buněčné diferenciaci. Polymorfizmy v těchto genech by teoreticky mohly predikovat excesivní neointimální proliferaci a tím i riziko restenózy ve stentu. Cíl: Zjistit možnou asociaci mezi polymorfizmy v níže uvedených genech pro nukleární receptory a výskytem angiografické restenózy ve stentu. Metodika: Prospektivní klinická, angiografická a molekulárně genetická analýza souboru nemocných s implantovaným stentem pro de novo lézi nativní koronární tepny. Klinické sledování probíhalo po 1 a 6 měsících, kontrolní angiografie byla provedena za 6 měsíců po implantaci stentu. Genotypy polymorfizmu PPAR-α L162V, PPAR -γ C161T a A(39526)AA v 5.intronu genu pro RXR alfa byly detekovány pomocí metod PCR (polymerasechain reaction) a RFLP (restriction fragment length polymorphism). Výsledky: U doposud analyzovaných 123 pacientů (průměrný věk 63,2 let, 75% mužů) po implantaci stentu a provedené kontrolní angiografii byl výskyt restenózy 28,4%. Z rizikových faktorů ICHS byla nejčastější hypertenze (79%) a hyperlipidémie (72%), 30% pacientů bylo po infarktu. Geneticky byla prokázána statisticky významná asociace polymorfizmu A (39526)AA v genu pro RXR-α s výskytem angiografické restenózy (p= 0,025). Zatím nebyla prokázána asociace restenózy s polymorfizmy PPAR-α L162V a PPAR-γ C161T. Závěr: Z dosavadních průběžných výsledků se jeví možná asociace polymorfizmu A(39526)AA v genu pro RXR-receptory α s angiografickou restenózou. Podrobná analýza bude prezentována v květnu 2006.
